Waiting IV
CZ
Zdánlivá permanence kamene. Jednou jistojistě přijde vlna, která ho setne. Kámen se převalí na stranu a odkutálí. Privátní vteřinové drama, které na okamžik vyleká kraba. Nic víc se nestane.
Zdánlivá permanence kroje. Aerosol oceánu, eroze stoletých květin na košili. Zkouška odvahy, nebo čirá hloupost? Neúcta, nebo přirozená transformace tradice?
Být na telefonu, delokalizovat se z jedinečného místa, které už nedokážeme usebraně, fyzicky prožít. Mozek chlácholí Vše už bylo, čekuj, dopamin, dopamin, dopamin.
Infikováni nostalgií, která nás katapultuje k zasutým momentům. Víme, že toho ještě hodně bude, přesto nás gravitace věku táhne zpátky. Vracíme se na místa s kameny ležícími o kus dál. Na místa s krabem, který si pamatuje jedinečné, neopakovatelné leknutí.
EN
The apparent permanence of the stone. One day, a wave will surely come and sweep him away. The stone rolls to one side and rolls away. A private, split-second drama that momentarily startles the crab. That's all that happens.
The apparent permanence of costume. The aerosol of the ocean, the erosion of centuries-old flowers on the shirt. A test of courage or sheer stupidity? Disrespect or the natural transformation of tradition?
Being on the phone, delocalizing from a unique place we can no longer experience in a collected, physical way. The brain is cradling Everything has already been, wait, dopamine, dopamine, dopamine.
Infected by nostalgia, catapulting us to dreamy moments. We know there's more to come, yet the gravity of age pulls us back. We return to places with stones lying just a little further away. To places with a crab that remembers a unique, unrepeatable scare.