Pavlovo uhranutí jednoho, pro něj podstatného místa z dětství, se jako kruhy po vodní hladině šíří a svou jednoduchou přírodní energií napomáhají sdělovat i potencionálním divákům jejich vlastní zasuté vzpomínky odjinud.

Není kam spěchat, mokřiny stále s jistou pravidelnosti zamrzávají, poloutopené padlé stromy zjara nabotnávají, voda s létem kolem trochu zahnívá, ozvučněná a přitom v blízkosti skrýtá.

Toto Pavlovo teritorium, je už i naše procitání.