Video Fakír je statickým záběrem bez střihu a zachycuje samotného autora, jak ulehá na posečené pole. Tímto gestem Pavel oživuje už zapomenutý zvyk, který se, např. na rozdíl od Jízdy králů, vytratil. Jednalo se o jakýsi symbolický rituál, odehrávající se v období po žních, kdy mladí muži sami (bez obecenstva jako fakíři, jenž si lehají na hřebíky nebo střepy) uléhali nazad na ostrá stébla posečeného obilí a na lidových zábavách potom dokládali svojí odolnost vůči bolesti prostřednictvím bílých košil potřísněných krví. Postupně byl však tento rituál nahrazen nebolestivým, přívětivějším cifrováním neboli tancem zvaný verbuňk. Autor opakuje tento rituál na vlastní kůži, jeho dobovou neadekvátnost ale dokresluje zvuk z dálnice na pozadí.