Kdo je cizincem? Co nás utvrzuje v přesvědčení o svém vlastním původu?

Je v našich silách vystoupit z předem určeného prostředí? Formuje nás naše prostředí natrvalo, nebo je možné se z něj vymanit?

Asijská žena, evropský muž, jihomoravský kroj a mobilní telefon v přírodních kulisách. Tolik k narativnímu spoileru. Pavel Jestřáb pochází z Dubňan, místa s hluboce vrytou folklorní tradicí. Kroj podědil po dědovi. Původem je Dolňák.

I přes silné rodové vazby k lokalitě i k tradici je v jeho přístupu k folkloru cítit odstup. Folklor nevnímá jako nekritický šiřitel často již nesrozumitelných tradic, ale jako prostředek ke své cestě za nalezením kořenů samotného člověka, samé podstaty života vzešlého z bažin. Kroj je zde oslím můstkem – prostředníkem mezi skutečnou (živou) přírodou a tou umělou (kultura), kterou si člověk vybudoval, aby jej chránila před strachem, že jej, bez ohledu na vyznání, etnickou či jazykovou příslušnost, příroda v nekonečném a nemilosrdném koloběhu na konci života opět polkne.