Kořeny projektu Bumerang jsem započal v roce 2016 výstavou v brněnské Galerii TIC. Téma výstavy bylo most Praha-Brno, potažmo Morava-Čechy. Vytvořil jsem tehdy koncept založený na myšlence trenažéru pro všechny Moraváky, kteří se odhodlávají opustit rodnou hroudu a vydat se přes matičku Brno do Prahy.

Součástí trenážérní množiny byla i tato fotografie. Mám na ní rodinný, dědův kroj, který jsem znesvětil zimní Vltavou a stal se tak oficiálně obyvatelem Prahy. Absencí obličeje jsem trenažérní foto univerzalizoval, připravil k projekci pro váhající vidláky.

V rámci výstavy Boží dílo jsem se k fotografii vrátil a umístil ji natrvalo v rodném bydlišti do místa, které je spjaté s pamětí naší rodiny. Kdysi přírodní koupaliště, kde se jako děti koupali babička s dědou, místo, kde se učila máma bruslit, kam se chodilo s tátou na ryby a které s léty upadlo do zapomnění a proměnilo se v nedostupný močál.

V časech pandemie se místní lidé začali navracet do lesů a preventivně opouštět oficiální stezky. Našli pro sebe i toto místo a vyšlapali k němu hned několik pěšin. Na fotku se chodili s vnoučaty dívat chlapi, kterým zavřeli hospodu a rázem nevěděli, co s časem, babičky ze zahrádkářské kolonie, i puboši, kterým počaly růst knírky a kteří zde testovali první zhulení.

Když po několika letech mírných zim přišel mráz a močál zamrzl, amatérští hokejisti nevědomky naplnili vůbec prvotní myšlenku trenažéru a střelbami pukem dílo definitivně zničili.

S příchodem jara led roztál a močál fragmenty "Dominika Haška" navždy spolkl.