Výstava Pavla Jestřába zahajuje celoroční program galerie konText, který je součástí projektu Most: Brno-Praha. Tento projekt propojuje brněnskou galerii konText a pražskou galerii Nika a je založený na výměně umělců, kteří už zde vystavovali. Základní obsahovou osou celého projektu je pak vztah mezi Brnem a Prahou / Prahou a Brnem, jakožto hlavními metropolemi České republiky, a potažmo mezi Čechy a Moravou.

Pavel Jestřáb (absolvent Ateliéru intermediální konfrontace na UMPRUM) na výstavě Trenažer tematizuje vlastní zkušenost přesídlení z Moravy (konkrétně z Hodonína) do Čech (konkrétně do Prahy). Ačkoli v hlavním městě žije už řadu let, teprve letos v lednu podstoupil „křest“ ve vodách Vltavy a symbolicky se tak identifikoval s bytím Pražákem. Ambivalentně ale tentýž moment popisuje jako znesvěcení lidového kroje z rodného kraje, který mu pro jeho umělecké experimenty v Česku i na dalekém Východě půjčuje nicnetušící dědeček.

Příběh Pavla Jestřába je sice osobní a autentický, dá se ale zobecnit a představuje tedy v podstatě „modelovou situaci“, která může v krajní poloze ilustrovat celý výstavní projekt. Velká města mají vždy dostředivou sílu a je v zásadě jedno, jestli se stěhujete z Hodonína do Ostravy, z Brna do Prahy nebo z Prahy do Londýna. Aniž bychom chtěli vyvracet, že migrační pohyb funguje i opačným směrem, musíme konstatovat, že přistěhovalci z „periferie“ do „centra“ se zpravidla vypořádávají se statusem „naplaveniny“. Klobouček doplul z Hodonínska až pod Vyšehrad.

Suché kmínky vinné révy slouží jako „důkaz“ dalšího „skutečného příběhu“ – Pavlova kamaráda, který opustil rodný jih Moravy a časem zpřetrhal většinu vazeb, až došlo i na rodinný vinohrad. Zbytky rostlin ale fungují i jako obecná metafora odříznutí se od vlastních kořenů. Pocit melancholie a loučení pak dokreslují mizející moravské lidové ornamenty, se kterými Jestřáb pracoval v jiném kontextu už v minulosti (Neřád, 2012).

Cílený patos celé výstavy odpovídají záměru autora vytvořit situaci podobnou „trenažeru pro mladé muže z jižní Moravy, kteří stojí na rozcestí zvaném Brno. Na místě, kde lze zařadit zpátečku, otočit se a vydat zpátky k domovině, nebo se odvážně posadit do vozu Student Agency směr Praha s rizikem proměny v naplaveninu”.

Pokud bychom chtěli z této situace vytěžit ještě nějaké aktuálně společensko-kritické body, mohli bychom se dokonce tvářit, že vyznění výstavy může dokonce korespondovat s problematikou migrační vlny, které nyní Evropa čelí. To už by byla ale opravdu vysoce abstrahovaná interpretace původní intence autora.

Stručně řečeno: mediálně rozbujelá instalace Pavla Jestřába přináší poetickou meditaci nad tím, že je třeba odvahy, aby člověk vyšel za humna, kde se narodil, a zároveň s ironickým humorem ukazuje, že s sebou taková cesta nese určité ztráty.