Malba Uhde v Hluku je provedená kombinovanou technikou na plátně poměrně velkorysých rozměrů (210 x 190 cm). Spojuje štětcovou malbu akrylem s kresbou tužkou a barevným sprejem naneseným za použití šablon. Několik vrstev průsvitného laku vytváří z celého povrchu plátna reflexní plochu. Krojovaný muž na koni je postavou z tzv. Jízdy králů, folklorní slavnosti, která se v současnosti udržuje už pouze v oblasti moravského Slovácka a na Hané a od roku 2011 je zapsána na seznam Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva UNESCO. Původ Jízdy králů není historicky doložen a vykládá se na základě několika legend, z nichž nejpodrobnější popisuje útěk krále Matyáše Korvína v ženském přestrojení během válek s Jiřím z Poděbrad. Průvod má v jednotlivých obcích různý průběh, ústřední postavou je ale vždy mladík na koni v dívčím kroji a jeho jezdecká družina, která vybírá dary.
Jezdec na obraze pochází z královy družiny na slavnostech v obci Hluk, pro něž je typickým znakem motiv srdce na prsou koně.

Jedná se o možný portrét spisovatele a ministra kultury Milana Uhdeho, který byl v devíti letech svědkem první Jízdy králů v Brně (vycházela právě z tradice v Hluku) a podle spekulace se později hlucké jízdy sám účastnil.
Pohled na obraz Jízda králů vyvolává přirozeně reminiscence z dějin umění (Mikoláš Aleš a jeho jezdecké výjevy např. ve Špalíčku, Joža Úprka, který přímo ztvárnil výjevy z Jízdy králů, Josef Mánes ad.), vedle toho ale může vyvolat zneklidňující asociaci s motivy socialistického realismu, který pro oko nejednoho současníka podvědomě zatížil zobrazení vesnického života a folkloru jistým negativním přídechem. Z této perspektivy je pak monumentalita obrazu provokativní. Nevýrazná barevnost, která je jakoby „vyšisovaná“, umožňuje fiktivně umístit výjev třeba do některého z provinčních kulturních domů, které u nás byly zřizovány během totality, a podobné „dekorace“ bychom tam hypoteticky mohli najít. Vybledlý obraz se pak v současnosti stal terčem sprejerů, kteří jej ozdobili mráčky a bílými okraji.

Současně je ale tlumená barevnost, z níž jen jemně vystupuje černá kresba, díky vrstvě laků se zrcadlovými odlesky využita k vtipnému efektu, kdy divák musí před obrazem popocházet, až poskakovat, aby v lesku zachytil správný úhel pohledu, při němž se mu kresba ukáže.

I divák je tak svojí bezprostřední aktivitou vtažen do čilého pohybu a tance, který v reálu doprovází lidovou slavnost.