Výstavní projekt Lanyu je esencí příhody, která se mi stala na ostrově Laynu (Taiwan).

Hned v přístavu jsem natrefil na babičku, která mi nabídla nocování v prvním patře jejího jinak prázdného domu.
Unavený z cesty lodí jsem rychle usnul.
V noci mě probudilo rozbíjení nádobí, hádka a křik. Ačkoliv jsem domorodé čínštině odlehlého ostrova nerozuměl, dal se rozpoznat větší počet mužů.

Konflikt gradoval. Babička křičela čím dál hlasitěji. V tu chvíli už jsem stál před zavřenými dveřmi pokoje a pozoroval, jak se světlo mezi podlahou a dveřmi plní stínem postavy.

Zatímco kdosi nehybně stál před pokojem, využil jsem třaskavého hluku rozbíjení. Pokaždé, když se ozvalo tříštění talířů a sklenic, odháněl jsem paniku balením věcí do batohu. Trvalo to věčnost.

Ve chvíli, kdy jsem byl kompletně sbalený a odhodlaný opustit místnost, zpozoroval jsem, že stín postavy zmizel. Otevřel jsem.

Na podlaze ležel obrovský domorodec a spal. Výpary alkoholu z jeho úst vyplňovaly celou chodbu. Opatrně jsem ho překročil a sešel dolů. Pohladil jsem vystrašenou babičku po tváři a opustil dům.